Dvě spojené místnosti – Zvuková a světelná instalace v bývalé továrně Cosmos v Bratislavě. Prostor, který jsem si pro Zdánlivou nehybnost vybrala, byla do poloviny stěn vykachlíkovaná dvojmístnost již nefunkční tovární umývárny. Divák vchází do prvního většího čtvercového prostoru, do kterého jsem na pomyslnou diagonálu směřující od vchodu k menší boční obdélníkové místnosti umístila objekt Kabinu (kovová konstrukce se zavěšenými pogumovanými závěsy a fóliemi, (95). Je zde šero, jen vystouplé zbylé kovové části trubek vodovodních potrubí natřených UV barvou, vytváří světélkující řadu bodů na stěnách po obvodu místnosti navigující k žluté záři, která vychází ze zadního prostoru ,, skrytého za Kabinou ,,. Úzký prostor je prázdný, jen na levé stěně ve dvoumetrové výšce jsou tři čtvercové otvory vyplněné plastickými skleněnými luxfery. Stěny, strop i skleněné výplně jsou natřeny barvami reagujícími na UV světla, která jsou zavěšena ze stropu. Při osvitu UV zářivkami je celý prostor proměněn v jeden zlatožlutý intenzivní tón. Divák, jenž do něj vkročí může mít pocit, že jím barva prochází, může až fyzicky pocítit sílu vyzařovaného pigmentu. Tři skleněné výplně ve stěně jsou natřeny barvou, která se po osvitu mění na pronikavý tyrkysový odstín, který vytváří se zlatožlutou září pronikavý kontrast. Vše je propojeno zvukovou nahrávkou. Spojením kvality citlivého zařízení zvukové aparatury a vykachlíkovaných stěn dochází díky odrazům směru zvuků k dokonalému prostorovému akustickému zážitku. Zvuk je autentický, zachycený venku na otevřeném prostranství nádraží. Jednotlivé sekvence nahrávek jsou ale řazeny za sebou tak, že vytvářejí zdánlivý děj. Práce se zabývá prolínáním vnitřního a venkovního světa. Dotýká se dilema mezi zvědavostí a zdvojenou obavou z doteku poznání nabytého při zkoumání tušených neviditelných vlivů , které se skrývají pod povrchem a z návratu zpět s poznanou zkušeností. Odkazuje k určitému ,,zastavení,, v čase.
Zdánlivá nejistota
