Odborná reflexe:
Tomáš Pospiszyl – Kresby
Doposud málo vystavovanou část práce autorky představují její kresby.
Věnuje se jim od počátků devadesátých let až do současnosti.
Přesahují význam pouhých náčrtků a skic, i když
některá její výsledná trojrozměrná díla nemají jinou ambici než ve
třech rozměrech provést to, co v nich už pomocí tužky vzniklo. Už na
ranných kresbách pozorujeme snahu zachytit nejen prostorové vztahy
předmětů, ale i sil a energií, které je obklopují. Nejde v nich jen
o řešení technických problémů nebo o deníkové záznamy pocitů. Vrací
se v nich až ke svým dětským vzpomínkám a pomocí tužky si ujasňuje
jejich podobu a možný význam. Objevují se na nich vlající záclony
v pokoji její babičky, záznamy zvuků, jež ji tehdy obklopovaly, světelné
kvality časově vzdálených okamžiků, které ale nikdy nevymizely
z paměti.
V kresbách se naplno projevuje zmiňovaná nečasovost uvažování, absence modernisticky progresivního nebo postmoderně překvapujícího vývoje její práce. U kreseb pro ni není důležité, jestli se vztahuje k události z dětství nebo z minulého dne, vše je promíchané a vše spolu souvisí. V kresbách a následně v třídimenzionálních dílech zpřítomňuje vlastní nejasné pocity. Pro jejich strukturování je důležitější jejich intenzita než chronologie. Součástí kreseb bývají i texty. Vedle technických nákresů, na okraji zaznamenaných telefonů a chvatně sestavovaných rozpočtů tu objevíme i úvahy o vlastním bytí nebo výpisky z četby.