Navrhovaný objekt Krasnohled Claudie Resner považuji za vynikající prostředek, jak vytvořit městu Varnsdorf klidovou zónu a zároveň meeting point. Severočeské město má komplikovanou historii, jež ho přirozeně neobdařila jasným středem. Tuto pozici může vyřešit nová urbanistická úprava, vedle architektonicky funkčních a stavebně zajímavých budov plán investora počítá také s řešením komunikací a s vytvořením potencionálního centrálního okruhu, komunikačního průsečíku a místa pro relaxaci obyvatel. Každá podobná relaxační, klidová a potkávací zóna vyžaduje aktivační prvek. Jím může být objekt Claudie Resner s pracovním názvem Krásnohled.
Claudie Resner se narodila v Hradci Králové, vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru Aleše Veselého, kde se převážně zabývala prostorem a objekty v prostoru. Ještě pod jménem Irena Jůzová reprezentovala Českou republiku na 52. bienále v Benátkách v roce 2007 se sérií odlitků vlastní kůže. Dlouhá léta své kariéry zasvětila pedagogické činnosti, byla rektorkou vysoké umělecké školy, ale především je autorkou, která pracuje s neobvyklými a velmi moderními materiály. V poslední době jsou to nanotechnologie, dutinkové, lesklé a transparentní plasty, glittry a hologramové třpytky. K těm se dostala přes hvězdný prach, v přeneseném slova smyslu, jímž se zabývala dříve a který má souvislost s jejím dlouhodobým zájmem o téma vysílače a přijímače. Vždy ji přitahovaly průniky mezi vzdálenými a přece sousedícími oblastmi, jakými jsou věda, umění, filozofie a náboženství, či lépe řečeno spirituální rozměr lidského života. Dílo Claudie Resner je zastoupeno ve sbírkách Národní galerie v Praze i v kolekcích mnoha státních sbírkotvorných institucí.
Věda, moderní technologie a umění se propojují i v zamýšleném projektu, jímž Claudie Resner participuje na nové tváři města. Objekt ve tvaru kruhu, či přesněji plochého válce, připomíná objektiv fotoaparátu se závěrkou. Objekt je designován ze všech pohledových úhlů, nejrazantněji komunikují oba hlavní pohledy sochy, z prostranství i z perimetru nejbližších budov. Intermediální přístup Claudie Resner se nezabývá hmotou z hlediska její tíže, jak jsme tomu u bronzu a hlíny uvykli, naopak, tady jde spíše o lehkost a beztíž. Průhledné, transparentní, opaleskující materiály vyslovují cosi nevýslovného, co obvykle tušíme jen v okamzicich zastaveni a usebrání, a ty si příliš často nepřipouštíme. Setkání s krásou má pro člověka zvláštní důležitost. Krása není jen příjemným povrchem a vizuálním zážitkem, ale také limitou, jež nás zklidňuje a proměňuje. Laserové výseky a vrstvy materiálu modifikují barevnost podle úhlu pohledu a úhlu dopadu světla. Jsou tedy v různých okamžicích odlišné, a nikdy nezevšední.
Socha s okolním prostorem komunikuje světlem procházejícím skrze průhledné proměnlivé membrány uvnitř centra kruhu. Centrální plocha v sobě skrývá tajemství, či překvapení. Kombinace statické a dynamické složky díla zaručuje permanentní vzhled veřejného prostranství, proměnlivý střed udržuje pozornost neklidného moderního člověka. Pravidelný nastavitelný pohyb závěrky odhaluje nečekaně úchvatný obraz skrytý za lamelami. Tvary vznikají rezonancí, působením frekvencí, zároveň připomínají gotická rozetová okna, promýšlená architekty, skláři a vzdělanci středověku. Nebo konstelace asociující mystický květ života.
Objekt plní funkci orloje, odměřuje čas, spojuje obyvatele i náhodné procházející společným okamžikem. V centru vznikají náhodné útvary, v neočekávané kombinatorice a tisících možností. Všichni chtějí zahlédnout úchvatné divadlo, jež se objevuje jen v určitý denní čas. Je nutné na děj vyčkat a je možné ho obměňovat. Různé smyčky pracují s proměnlivými tvary krasohledu, vycházejí z posvátné geometrie, založené na zlatém řezu a ideálním kánonu vztahu celku a částí.
Tyto tvary spojují krásu matematických tvarů a operací s přírodními tvary, za jejichž vznikem byl (snad) nebeský záměr. Soustředné kruhy naznačující hvězdné brány patří jak do světa hollywoodských blockbusterů, tak do univerza sofistikované matematiky a teorií zkoumání vesmíru. Nehmotnost, mihotání světel, svět ticha za průhlednou a šálivou povahou materiálu – když svět přešlapuje na místě a my máme čas jen pro sebe, je to luxus, přepych odpočinku a zasnění. Chvilka pro sebe, kdy nemusíme být součástí každodenního, naspeedovaného materiálního světa. Luxus zahlédnout hvězdné nebe nad hlavou a (možná i kantovský) mravní zákon ve mně.
Tradiční kukátkový kaleidoskop byl inspirací, ale důraz je kladen na pohyblivou geometrii, objekt v sobě ukrývá jak maskulinní, tak femininní prvek vstřícný k tradičně polarizovanému složení publika. Nejmladší vrstvu nadchne rozšířená realita patrná skrze mobilní aplikaci. S 3D virtuálním efektem lze pracovat v čase a proměňovat a aktualizovat ho v pravidelných úsecích svátků a městských oslav. Objekt Claudie Resner má vsechny predpoklady se stát velkou událostí, a magickou složkou nově promýšleného města.
Sochařský a urbanistický záměr objektu Krasnohled do dosud poměrně málo strukturované a estetizované zóny města přináší oživení a přesah. Materiály, jejich tvarové řešení a myšlenka zastavení a proměny, činí z Krasnohledu sochařské dílo evropského rozměru, jež směle navazuje na tradici orlojů a časoměrných strojů. Zároveň vychází ze zkušenosti člověka třetího tisíciletí, zvyklého na proměnlivá media a sofistikované technologie. Myšlenka a její estetické ztvárnění jsou skutečně ojedinělé, odvážné a přitom aspirující na novou tvář klasického pojetí urbanistického okrsku s uměleckou intervencí.
Skutečně vizuálně kvalitní a technologicky nadupané dílo oživí region, přiláká pozornost návštěvníků z jiných kulturních center nejen z okolí a stane se pro obyvatele dalším důvodem své město vnímat jako pyšný občan a spokojený patriot.
Mgr. Martina Vítková kurátor a historik umění, Museum Kampa – Nadace Jana a Medy Mládkových