Irena Jůzová navrhla sochu, jejíž základní tvarové schéma ověřila
studiemi na několika svých výstavách z letošního roku. Jedná se
o konfrontaci ideálního tvaru kruhu se zalamováním hran stereometrického
tělesa kombinovaného s kruhem. Tvarově čisté řešení složitého rozvrhu
má mnoho důležitých korespondencí s místem, a to jak s barokní podobou
restaurované zahrady, tak i s městem, do jehož existence a moderní
historie patří výroba brusů. Pronikání odlišných stereometrických
útvarů patří k dynamice baroka, které v této podobě mělo v Čechách
své nejvýznamnější vyznění v souvislostech dějin evropské kultury.
Dovedu si představit, že jedním z programů, které multifunkční plastika
může poskytovat, by byl program věnovaný průnikům stereometrických těles
a jejich fragmentů v pohledech na existující díla takových osobností
jakým byl například Santini Aichel, v kombinaci s jejich půdorysy
umožňující diváku vstoupit do světa barokních forem jako do kapitoly
minulosti, která je pro nás dodnes otevřenou, inspirativní kapitolou.
Návrh plastiky považuji za dílo vhodné pro spojení místa a jeho dějin
s jeho současným potenciálem. Barokní zahradu tato plastika zvýznamní a
nově myšlenkově aktualizuje.
V Praze, 20. 10. 2011
Prof. PhDr. Tomáš Vlček, CSc.
Národní galerie v Praze a Fakulta umění a architektury, Technické
univerzity v Liberci