Existují nemožné věci a skutky, říkáme jim zázraky. Duchovní zázraky existují mimo tento svět a občas se do něj nečekaně probourají. Slovem zázraky označujeme věci a skutky, kterým bychom rádi uvěřili, leč které pokládáme za nemožné či nepravděpodobné. Časy se mění, a tak to, co dříve bylo jen fantazií a vybočovalo z představ o realitě, se může stát součástí našich příštích životů. Přihodilo se to automobilům, letadlům, ponorkám i transplantacím srdce. Velmi pravděpodobně jsou na seznamu zázraků i možnosti nanotechnologií. Jak by mohl člověk vyrobit inteligentní hmotu, myslící roboty v měřítku 10–9, jak by jakékoli fragmenty hmoty tisíckrát menší, než můžeme pouhým okem vidět, dokázaly uzdravit člověka? A tak i symboly z mýtů jsou na stejné lodi, stejně neuvěřitelné, jako nejnovější výsledky a prognózy vědy. Přesahují náš malý svět. Možná ten dojemný otisk tváře byla fotografie, rentgen, hologram, možná něco jako předsmrtná maska. Člověk si skepsí chrání své zranitelné jádro, ale zároveň se odstřihuje od obrazotvornosti a poezie života, od důvěry a naděje. Také proto je důkaz darem.
Autorka vytvořila z jemného, leč nezničitelného nanovlákna čtyři otisky své vlastní tváře – Sudarium, Cena je jasně stanovená, Holý opis a Mamma mia, ten kluk je mi vším. Použijeme-li deduktivní metodu hodnou Sherlocka Holmese, vypátráme motiv uschovaný za tak rozdílnými názvy. Sudarium označuje potní roušku, kapesník. K tomu se váže příběh o Veronice, která na základě soucitného skutku získala otisk tváře Ježíše Krista na roušce, když putoval s křížem na ramenou ke Golgotě, vstříc své smrti. Ekonomickým vztahem bez sentimentu se zná být název další. Holý opis je výrazem skepse, která trvá na empiricky poznaném světě. Citát z populární písně je zjevně nejosobnější. Je-li něco jako zdraví, láska, život nebo víra člověku vším, jak bychom vůbec mohli vyjádřit cenu ? Ta je nespíš za hranicí moci peněz. Za racionální skepsí, za povinností, v oblasti důvěry, naděje, poezie života a možná i zázraku.
Martina Vítková