text do katalogu k výstavě Kresby
23. 2. 2005 – 6. 4. 2005, Galerie Kabinet BKC, Brno, leden 2005
Název obrazových sekvencí Ireny Jůzové zní opět jako apel, ale v tomto Užívej svého času…můžeme vyčíst i jiný smysl. Čas se stává svým vlastním obsahem.Výraz „užívat čas„ má dva významy s melancholickým podtónem: za prvé neexistuje žádná povinnost, žádná práce, žádný smysl, žádný výsledek, když člověk užívá svého času jen tak. Anebo je„ tvůj čas„ jen omezeným časem, kterého se ti dostalo, a jednou bude vyčerpán.
Nejnovější kresby Ireny Jůzové (1965) navazují na práce z výstavy Find Your Style…, kterou bylo možné zhlédnout před rokem v Olomouci (viz. At. č.6/04). Jestliže tehdy předváděla monumentální instalace a velkoformátové inscenované barevné fotografie, nyní vystavila kresby kombinovanou technikou (fototisk, pastel, tempera). Rozeznáváme v nich fotografické předlohy a témata známá z olomoucké výstavy, například klinicky sterilní kuchyň s chromovým leskem, ve které se nevaří, protože je třeba se najíst, ale člověk tam „užívá čas„ , podobně v koupelně, v níž se člověk nezdržuje s hygienických důvodů, nýbrž ta místnost vypadá, jako by se tam „času užívalo„ bez povinnosti, bez bolesti. Konformní sídliště, bungalovy se zahradním jezírkem a palmami, nástupiště metra s vláčkem a lavičkou, bez lidí. Všude nuda, sterilita, pořádek. Jsou to vždy ohraničené prostory a místa bez vchodu a východu.
Koncepce výstavy se dala číst dvěma směry: maloformátové kresby jakoby v obrovském spěchu vytržené ze skicáku a řada listů s v komponovanými fotografiemi kuchyně, na druhé straně 3 foto kresby z roku 2002. Vidíme tmavou noc a jemné paprsky světla. Obsahy obrazu se tu nalézají v zóně nejskrovnějšího, nejřidšího světla a na hranici vnímatelnosti. Kolik světla je třeba, aby vznikla fotografie? Jako na filmovém pásu následuje cyklus obrazů, kreseb jako tekoucí voda, do toho vmanipulované, vmontované fotografie bungalovů, koupelen, kuchyní, náhle se tu a tam zjeví odraz jako v zrcadle lidská postava. Tematizací zrcadlení umělkyně naznačuje námět času: zrcadlení se rovná reflexi. Místo reflektování se čas zabíjí, jestliže hledíme do prázdna. A řeka, plynoucí voda je přece prastará metafora pro běh času.
Obrazy, které autorka vybrala, jsou předlohou, začátkem práce plánovaného videoprojektu, v němž budou tyto fotografie zpracovány pomocí počítače, kombinovány s kresbami. Tak se mají stát prostory a místy pro lidské postavy a pro pohyb. Z obrazových sekvencí pak vznikne tímto zpracováním filmové vyprávění. Podobně zajímavá se zdá být myšlenka, zda lze videem vyjádřit to, co autorka nyní vyjadřuje obrazy. A jak? Co se stane s prostory a místy? Jaké nové energie se vyvinou? Atmosféra kreseb je směsicí skutečna a neskutečna, obrazy přinášejí prostory, které vyvolávají otázku, kde jsou jejich uživatelé. V obrazech Ireny Jůzové váží nejvíc to, co„ neukazují „.Ukazují skutečnosti vzdálené ticho a prázdnotu. Příběh vzniká jen v mysli pozorovatele.
Krátce řečeno: Irena Jůzová zkoumá ve své práci – mimo jiné- fenomény času, energie, zrcadlení, prostoru a světla. V další rovině tematicky operuje manipulací s obrazy, sahá do svého archivu, konstruuje, simuluje, vynalézá a tvoří nové situace a četné způsoby čtení ve svých pracech.
Hellevi Rebmann