text do katalogu k výstavě Find Your Style…
3. 2. 2004 – 27. 2. 2004, Galerie Caesar, Olomouc, leden 2004
Dvě tmavošedé židle a stejná pohovka, obojí těžké jako kámen a posazené na kovových nohách ční jako posed nad hlavami diváků. Svým tvarem, leskem a barvou připomínají luxusní nábytek, který láká k usednutí. Ale nemožná výška a tvrdý materiál (kov, brusný prach) stroze odmítají jakýkoliv kontakt. Funkčně jsou nepoužitelné, a tak se jim jako kusům nábytku dostává charakteru fetiše.
Instalace Zóna úsvitu (2003) byla působivým vstupem na vzrušující výstavu Ireny Jůzové (1965). Na ní autorka sestavila své nejnovější práce pod názvem Find Your Style…, aby zde předvedla dva projekty: jednak již zmíněné velké objekty sedacího nábytku (s kresbami) a jednak velkoformátové digitální tisky.
Fotografie mohou diváka na první pohled iritovat: člověk je konfrontován pohledy do kuchyně a jiných částí bytu, skoro s banálními reklamními obrázky z katalogu. Ale to klame. Obrazy, které Irena Jůzová použila pro tuto výstavu, vypadají jakoby vycházely z obsáhlého obrazového archivu: jako by umělkyně měla katalog, který je seřazen podle motivů: nejkrásnější bydlení, styl života, přírodní zážitek, cestování, neboť z tohoto skladu vybrala své obrazy. Autorka se zabývá inscenující fotografií, která „vynalézá“ nebo konstruuje skutečnost. Simulace skutečnosti nebo situace probíhá ve stejném prostoru, ale digitální výrazový postup způsobuje zároveň také manipulaci fotografického obrazu.
Dalším krokem inscenace v obrazech Ireny Jůzové je kompoziční afinita fotografického obrazu k filmové inscenaci, která dosazuje do výjevu úžasného, nepěstěného a vše pozorně sledujícího psíka. Pes je vmontován „ do zářících, čistých a liduprázdných prostorů: jsou to naleštěné kuchyně, bílé ložnice a obývací pokoje, nudný, štěrkem vysypaný dvůr uprostřed pusté a suché krajiny. Kde to je? Na dovolené? Nebo je to všední den? Nejsou tyto obrazy vlastně banální, anebo se v nich skrývá něco zlého? Kromě psa jsou v prostorách ještě další prvky „útulnosti“: mísy s ovocem, prošlapaný koberec, měkká kožešinová přikrývka, váza s květinami a další. Identita kuchyně zůstává zřejmá, ale klinický chlad chromovaného nábytku zprostředkovává na jedné straně studenou krásu, na druhé straně ironicky poukazuje na domácí hygienické rituály.
Díla Ireny Jůzové sledují estetiku reklamních obrazů a též výrazový způsob reklamy: blýskavé povrchy, zářivé pastelové barvy, velkoformátové snímky – tedy techniky svádění a iritace. Ve všedním dni spojujeme s nábytkem a architekturou signály různého druhu: zprostředkovává se moc, autorita, bohatství, vkus vlastníka. Zde se ale zobrazené předměty stávají fetišem, který je uctíván. Jůzová umně žongluje s tajným významem a klamem, její práce se nachází ve stavu kolísání mezi kritikou a skrytým vtipem: triviálnost, triviálně povznesená. Skutečně vzrušující výstava.
Hellevi Rebmann