text do katalogu k výstavě Irena Jůzová S.Y.T.
projekce
28. 11. – 28. 12.2008, Oratoř Domu umění v Opavě, listopad 2008
Irena Jůzová patří ke generaci nastupující v devadesátých letech 20. století, pro kterou je příznačné, že se rychle osamostatnila a začala se přirozeně vřazovat do mezinárodních souvislostí. Její tvorba se pohybuje v širším poli od grafických cyklů a kreseb přes manipulované digitální tisky a video až k technicky náročným interaktivním instalacím. Už v rané grafice uplatňovala vyhraněný smysl pro stavbu prostoru, pro volné řazení vrstev a jejich prorůstání. Projevil se v ní smysl pro vyjádření energie protínajícími se křivkami, pro vystižení syrové skutečnosti bez jakýchkoliv příkras. Zajímalo ji prostředí, ve kterém je všechno podřízeno účelu a ve kterém je estetické cítění nejspíš až na posledním místě. Dokáže ho přesně zaznamenat i interpretovat. Její projev působí velmi křehce, což se zvlášť projevilo ve velkoplošných kompozicích z průsvitných papírů. Nejdříve na ně tiskla, potom už jen využívala jejich strukturu. Tak se zvolna a přirozeně blížila k instalacím, v nichž opět využívala předměty, které ji něčím zaujaly. Někdy je balila do průsvitných papírů, takže se zjemnily jejich tvary a instalace získaly s nabytým tajemstvím nový rozměr.
V některých projektech začala pracovat také se světlem a zároveň zaznamenávala neustálý vývoj přírody. Užívala zářivkové objekty, umísťovala je do přesně zvoleného prostředí. Od první poloviny devadesátých let se intenzivně zabývá možnostmi ztvárnění prostoru. Ovládá různé výrazové prostředky, užívá rozmanité materiály, například kovy. Některé projekty počítaly s účastí a reakcí diváka, který měl zaujmout určitý postoj. Získala půlroční studijní pobyt u německého sochaře Otto Herberta Hajka v Karlsruhe, který výrazně ovlivnil její projev. Vytvořila tu působivý objekt z granitových desek, ve kterém dospěla k interaktivnímu pojetí. Ve vrstvách prachu z broušení mohl každý zanechat otisk. Zároveň pokračovala v experimentech se světlem. Využívala proměny barevnosti paprsků, zajímalo ji také jejich zrcadlení.
Irena Jůzová počítá se zapojením diváků do „hry“ a navíc se záznamem jejich pohybu. Někdy kombinuje světelné efekty se zvukem, snaží se působit na různé smysly. Vychází z osobních zážitků, zajímají ji síly, které ovládají přírodu. Spojuje osobní vzpomínky s příběhy dalších lidí. Obrací se k možnostem techniky, původně uplatňované ve zcela jiných oborech. Sahá ke klasickým i netradičním postupům, jejich volba je vždy zdůvodněná. Rozvíjí určitý řád a přitom vychází z nahodilých událostí. Umí využít daný prostor a své představy do něj promítnout. Často pracuje intuitivně, zajímá ji lidská psychika. Zkoumá, jak reagujeme na různé podněty, jak na nás působí události, které hrají důležitou roli v našem životě.
V projektu pro benátské bienále pojala prostor našeho pavilónu, jakoby to byl luxusní obchod. Ve vitrínách nabízela jako „zboží“ odlitky vlastního těla. Snažila se upozornit na to, jak trh v současnosti ovládá takřka všechny sféry života. Chce si přivlastnit něco, co mu, doufejme, nikdy nemůže podlehnout. Autorka nám chtěla vzkázat, že ekonomické zákonitosti ve volném a nezávislém umění neplatí.
Již delší dobu připravuje projekt nazvaný S.Y.T. (Spend Your Time), který se postupně uskutečňuje na několika místech. Nejdříve se představují kresby, potom projekce a vizualizace a nakonec výsledná instalace. Jde v něm o náš vztah k prostředí, ve kterém žijeme, o náš vliv na svět kolem nás a naopak o jeho působení na vývoj společnosti. Irena Jůzová v něm přirozeně uplatňuje svou osobitou filozofii, nepodléhá a nepřizpůsobuje se žádným módním směrům, dokáže volit vhodné prostředky k vyjádření svých představ. Její tvorba je odrazem neustálého přemýšlení o vztazích mezi lidmi, o smyslu všeho, co děláme. Jde jí také o vystižení souvislostí mezi minulostí, současností i budoucností. Každý příběh má své východisko, navazuje na předchozí události. Všechno má svůj důvod, i když třeba na první pohled nepochopitelný. Nic nevzniká bez příčiny, každý proces se odehrává v určitém prostoru, každá situace nastane právě tehdy, když dozraje její čas.
Jiří Machalický