Série LOVE pracuje s glitry a pokračuje tak v tématu luxusu a zdání, které uvedla série ESENCE, navíc se objevuje motiv vibrace. Snad právě protože vibraci dokážou jemné šupiny blyštivého popela lidskému oku prozradit.
Glitry nejsou oslnivé bezdůvodně, označují, kdy moment oslavy, svátku, zvítězil nad každodenností. Jsou podobně jako zlato a drahé kameny jasným znamením luxusu ve smyslu radostného plýtvání a těšení se z kvality a krásy. Ale také odkazují k božské podstatě, jejíž mihotavý odlesk můžeme občas zahlédnout i v šedi pozemského světa.
Čím lidstvo třpytky tak okouzlily? Čarodějným působením, které činí z obyčejného zábavné, vznešené a svůdné.
Drobná zrnka lesku doprovázejí člověka už od jeskynního období. Slídu a lesklé části kamenů lidé používali na zkrášlení svých ozdob i svých vlastních těl. Lesk se hodil i pro zvýšení účinku pravěkých maleb. V záři plápolajícího ohně musela vyhlížet malovaná stáda podpořená odlesky skutečně magicky, jako by se pohybovala.
Glitry odrážejí světlo jako malá zrcadla, nekonečno jiskřivých plošek násobí světlo a vytváří iluzi a sen. Třpyt je trik, rozptýlení, lehkost bytí, požitek, vzrušení. V lesklém písku času můžeme občas odhalit frekvenční obrazce, které do našeho světa vnášejí hádanky, tajemství a úvahy nad tím, jak tento svět funguje a jestli není ještě cosi skryto za ním.
Jedním z takových obrazců jsou soustředné kruhy, jež se v práci Claudie Resner objevují už několik let. V roce 2010 se projevily v motivu hvězdné brány, symbolu přechodu z jedné úrovně do druhé.
Současné materiály vděčí za svou oblibu nové technologii speciálně stříhaného mylarového vlákna nebo plastu, která se zrodila v polovině třicátých let ve Spojených státech. Glitry pronikly do kosmetiky, oděvu, do předmětů denní potřeby jakými jsou obaly na telefony, hřebeny, kabelky a jako speciální efekt i do sexuální sféry.
Claudie Resner z glitrů vytváří obrazy, či spíše objekty na stěnu. Obklopit se třpytivým prachem hvězd může být znamením luxusu a tento druh hédonického užívání si života můžeme obdivovat už na Matissově obraze Přepych, klid a rozkoš. Ale může být také známkou hledání skrytých znamení. Glitry zvýrazňující vibrace, se staly vhodnou metaforou pro vyjádření vztahu vysílače a přijímače, jímž se autorka zabývá vlastně neustále. Téma souvisí s profesionálními konspiračními teoriemi, které říkají, že projevený svět, který vnímáme – jakýsi matrix – je pouze malou částí celé skutečnosti, jež je nám skryta. Co o světě víme a z jakého zdroje toto vědomí pochází?
V současné době se mluví o odkouzleném světě, v němž je nám dáno žít. Materiály používané Claudií Resner přivádějí do světa znovu krásu, na niž jsme již málem zapomněli. S krásou vstupuje do lidských příbytků a srdcí obvykle také láska. Krásu a její působení na člověka popsat dokážeme, a není pro nás zdaleka tak zásadní jako láska…
Jakou roli má v lidských životech láska a co to vlastně je? Už staří Řekové věděli, že lásky je mnoho druhů. Agapé je láska pečující, v teologii označuje lásku Boha k lidem a lidí k Bohu, hody lásky, výraz vzájemnosti a starosti o druhé. Erós (amor) znamená lásku, která po něčem touží a podle Plotina chce něco vyššího; filia je vzájemná láska mezi přáteli.
Ale zároveň stále platí antické Homo homini lupus, člověk člověku vlkem, množí se studie a důkazy, že lidé jsou psychopati a sociopati. O vzpouře deprivantů píše neuropatolog František Koukolík. Zamýšlí se nad tím, proč je naše společnost proti sociopatům bezbranná. Právě díky svým humánním nedostatkům se lidé bez svědomí snadno vyšvihnou na důležitá místa s velkou mocí, snadno dosahují bohatství a bývají mediálně oblíbení, a ačkoli se chovají kriminálně, prochází jim to.
Kde je v takovém světě láska? Možná ve frekvenci.
V tomto pohledu na svět je strach virus, nízkofrekvenční tyranie a my lidé jsme spíše energie než hmota. Člověk rezonuje se zemí, na níž žije. Respektive kdysi rezonoval, vzpomeňte si na Indiány, vnímali svoje prérie a skály, jako kdyby byly živé. Dnes už ale ani netušíme, co rezonance s duchem přírody je, technologie ji narušují.
Ne náhodou jsme nejvíc ohroženi v našem osobním světě, jak o tom uvažovali už George Orwell a Phillip K. Dick, ten, který se ptal, zda sní androidi o elektronických ovečkách v temné urban story Blade Runner. O tom, že různé technologie, například úsporné žárovky, narušují emocionální stav jedince, kvalitu vody atd., o tom nepochybně ženy vědí velmi dobře. Mocí technologií jsou mnohem výrazněji pohlceni a ohroženi muži. A o tom uvažuje Claudia Resner ve své současné práci.
Známe to i z mystických filmů a seriálů, jako je Zóna soumraku. Když padne šero a v tu chvíli existujeme v mezičasí mezi nocí a dnem, můžeme odhalit to, co bývá obvykle skryté. Nějakou tu paralelní dimenzi, pokus o ovládnutí světa skrze jeho jednotky, jednotlivce, nás. Jakousi vampýrskou dynamiku, kterou na nás používají tajné organizace a mezinárodní korporace. Případně v laboratořích vyvinutý chytrý prach, který dýcháme, a přestáváme být sami sebou, jak jsme to viděli ve filmu Transcendence.
Každý z nás si musí stále klást otázku, zda žijeme skutečný život, nebo život v přeludu. Jak odhalit manipulaci matrixu? K tomu nejspíš musíme sledovat znamení, například vibrační kruhy… Spasit svět se dá pouze skrze sama sebe a k tomu je třeba láska…